DECATHLON (DECASPORT s.r.o.)

Decathlon se prezentuje jako férový, vstřícný a motivující zaměstnance ke sportu. Opak je bohužel pravdou. Svoboda k volbě směn sice je, ale opovažte se chtít jeden volný víkend v měsíci na 30h/týdně úvazku. Věkový průměr nadřízených je kolem dvaceti let a velmi často pravá ruka netuší, co dělá levá. Neustále dostáváte kritiku jak jste málo ambiciózní, vypadáte že vás vaše práce nebaví a podobné nekonstruktivní výroky. Pokud chcete v této firmě růst musíte se stát “členem” jejich modré rodiny, neprojevit vlastní názor a účastnit se nespočtu firemních akcí za které nic nedostanete. Pracovní doba je doopravdy žalostní, ale vzhledem k tomu že je to obchod tak se není čemu divit. Při vyšších úvazcích nemáte žádný osobní život. Benefity tady doopravdy skoro žádné nenajdete. Na to, že “podporují sportovce” budete si doplácet nejdražší možnou multisportku. Máte pouze několika málo procentní slevu na produkty. Žádná dovolená navíc, sick days atd. Decathlon je možná fajn jako brigáda ke studiu, ale rozhodně ne jako zaměstnání. ps. zdravím současného zaměstnance decathlonu, který mi bude muset napsat, že nemám pravdu:))

Pracovní doba při plném úvazku je neslučitelná s osobním životem. Je jedno že jste plný úvazek, ale přesčasy jsou povinnost, ale proplatit ti je neproplatíme a výběr je také ne vždy dovolen, protože to tvému vedoucímu momentálně nevyhovuje a místo aby na malé prodejně pomohl v regálu, tak si sedí v zázemí. Decathlon se prezentuje možností růstu, ale realita je taková že je jedno jak moc pracuješ, je jedno kolik této práci obětuješ, je jedno kolik misí si nabereš, je jedno kolik děláš práce za svého vedoucího a že umíš věci co vedoucí neumí, ale měl by je umět, když se hledá nový vedoucí, tak místo aby povýšili tebe, tak se najmou externisti (lidé co v decathlonu nikdy nepracovali), jejíž příchod si nadřízený obhájí tím, že v nich vidí potenciál a že je jejich předešla pracovní zkušenost na tuto práci pořádně připravila (proto se vedoucím stala bývalá servírka se základním vzděláním). Nejenom že za vaši práci nejste správně finančně ohodnoceni (mohou vám zvednout plat pouze jednou ročně a to pouze když máte schopného vedoucího), ale nedočkáte se ani slovního ohodnocení v podobě ocenění práce, pochvaly, apod. A to ani radši nezmiňovat tzv. systém černých puntíků, který se momentálně zavedl na jedné nejmenované prodejně v MSK, kdy za každý odpis při inventuře nebo nesplněný úkol dostanete černý puntík. Když těchto puntíků máte 5, dostanete trest. Toto má být ta příjemná pracovní atmosféra, kterou firma nabízí? Dvakrát za rok sice můžete vyplnit dotazník spokojenosti, problém je v tom, že i když tam anonymně napíšete s čím máte problém a co se vám nelíbí, tak to váš vedoucí stejně vyhodnotí, jako že na jeho straně ani na straně ostatních vedoucích samozřejmě problém není a problém spočívá pouze ve vaší osobě. Ať vás hlavně ani nenapadne dát najevo, že je pro vás práce pouze práce a že nemáte tzv. modré srdíčko, v tu chvíli jste totiž pro vaše nadřízené skončili. Více než dva roky ve firmě, kde člověk dělal práci i za svého vedoucího, ale nikdo mě neocenil (ani slovně a finanční ohodnocení bylo za celou dobu mizivé), pouze celou dobu poslouchal jaký je potenciál, jak to může někam dotáhnout a pak se najmou externisti, kterým to vlezlo do hlavy a chovají se k vám jako k těm podřadným, nikoliv jako k těm zkušenějším a neustále se nad vámi povyšují, protože je přeci najaly jako vedoucího, vy tu jste pouhý poradce, který musí dělat vše a za nic. Směny si sice do jisté míry můžete určit na nižším úvazku sami, ale k čemu vám to je, když vám člověk co tvoří směny řekne, že na další měsíc jsou směny už hotové, ale ještě je upraví podle směn svého (od vedoucího) partnera (protože on svého partnera vídat chce, ale vy se svým si tak udělat plány nemůžete).

Obecně by chtělo zlepšit rovnováhu mezi penězi a zaměstnanci. Firma se prezentuje jako že zaměstnanci jsou na prvním místě a ještě se tím chlubí, to je však nahony vzdálené realitě. Prachy, prachy a fanatické hodnoty jsou to čím se řídí vedení. Hodnoty? Ano hodnoty! To je to čím se musíš řídit a nejenom v práci, ale i v osobním životě. Pokud máte však štěstí a nějaký osobní život kvůli pracovní době nebo "dobrovolným" pracovním akcích máte. Když totiž nemáte tyto nelidské hodnoty tak je vám naznačeno že zde nejste vítání. Teda až na jednu hodnotu a to je autencita, to se od vás opravdu nečeká. Kdykoli řeknu svůj názor, který není urážlivý, ale konstruktivně kritický je na mě pohlíženo jako na zločince. No a jak to je s penězi? Nečekejte že budete spravedlivě odměněni. Přidává se jednou ročně a to jen v případě že si naberete spoustu navíc misi a to musíte mít ještě štěstí jestli se firmě daří. A zde očekávám že mi bude odpovězeno že se mýlím a že politika odměňování je férová. Ne zaměstnanci berou méně za více práce a to není fér. Externí nábory na vyšší pozice jsou zde na denním pořádku. Decathlon se prezentuje že vás nebude brzdit v růstu, ale zároveň doporučuje že nemůžete být povýšení na stejné prodejně. Když chcete růst musíte být mobilní. Což je super pokud nemáte závazky. Pak se stává že je nabráno externí vedení, kteří třeba v našem případě bez potřebných zkušenosti a nebo se základním vzdělání a arogantně si vymáhají poslušnost. Za mě je Decathlon super pokud narazíte na normálního vedoucího, který si na vás nehoní ego a dovolí vám růst a získávat praxi. Doporučoval bych ho i jako super start kariéry, ale rozhodně ne jako celoživotní kariéru.

Pro lidi (plný úvazek /lídr oddělení / provozní ředitel) na prodejně je tato práce velice časově náročná. Říká se, že když má lídr pokryté své oddělení, tak může mít pracovní dobu flexibilnější, ale tomu tak ve skutečnosti není. Jelikož se hraje hodně na efektivitu (obrat / hodiny), tak to potom dopadá tak, že člověk dělá provozní projekty na kase č. 1, docházku tvoří uprostřed uličky mezi zákazníky, jelikož na oddělení musí někdo být a bohužel nemá v budgetu dostatek hodin na další lidi. Člověk potom příjde domů a nechce se mu vůbec nic. A samozřejmě do toho řeší spoustu věcí i mimo pracovní dobu. Pro studenty / lidi bez zkušeností je tohle práce k nezaplacení. Když už je ale člověk na vyšší pozici, tak má pocit, že Decathlon přestává být pro zaměstnanecký. Benefity, které máme, tak jsou jednoznačně pod úrovni benefitů, které nabízejí jiné firmy. Ono je taky úsměvné, když se člověk poptá (naváže kontakt z různých školeni, inspiration tripu atd.) kolegů mimo Českou republiku a zjistí, že v jiných zemích jsou benefity úplně někde jinde. V České republice se hold peníze investují trošičku jiným směrem. Nevím, zda je to dobře nebo špatně, každopádně z mé pozice mě v Decathlonu drží práce kterou dělám, benefity + pracovní hodinová náročnost jsou jen pro smích. Otázkou, jak dlouho to ještě bude. Práce mě stále baví, ale čím je člověk starší, na některé věci začíná pohlížet jinak. Ještě k tomu, když má dodělanou školu, nespočet zkušeností a kvalitní pracovní nabídky na každém kroku. Nad tímto by se měl někdo zamyslet. A z mého pohledu to není nic extra složitého. Stačí se vzdělávát a inspirovat se ve firmách, kde jsou zaměstnanci spokojenější. Decathlon hodnocení jsou zkreselná mladými studenty, kteří tuto práci musí milovat. Kdyby se výzkum zaměřili na lidi, kteří mají plný úvazek (napříč všemi pozicemi), myslím si, že procento spokojenosti by bylo krapet jinačí.

Předem mé negativní části recenze zdravím kolegu/kolegyni, který/á bude pověřen reakcí na můj příspěvek a jeho “uvedením na pravou míru”. Díky za vysvětlení (;. Základní nedostatky typu pracovní doby a nemožnosti dlouhodobě skloubit pracovní a rodinný či osobní život na vyšším úvazku jsou celkem dobře popsány v předešlých recenzích, tudíž můj příspěvek zabrousí trošku více pod pokličku kulišáren, na které se může budoucí či čerstvý zaměstnanec těšit. V Decathlonu se klade důraz na tzv. lidské výsledky, případně lidskost jako takovou. Člověk o tom čte na každém rohu, například na firemních webech, na stránkách magazínu Dekáč. Čte se to hezky, co však již není nikde zmíněno je fakt, že pod těmito lidskými výsledky a lidskostí se neskrývá skutečná lidskost a příjemná atmosféra na pracovišti, ale zejména výchova nových talentů na vyšší posty, podle které se následně hodnotí úspěšnost vedoucího. Další věcí, která je problémem Decathlonu je vysvětlování. Vysvětlování ve smyslu stokrát správně vysvětlené se stává pravdou, kterou je třeba respektovat jako dogma. Typickým příkladem tohoto vysvětlování si ukážeme na funkci vedoucího dne, což je “nejdůležitější člověk na směně” s absolutní odpovědností za celou prodejnu během otevírací doby a dokonce i během noční pohotovosti. Je možné, že byste mohli očekávat, že dotyčný má za takovouto směnu příplatek nebo adekvátně navýšenou mzdu, ale chyba lávky. Bude vám “vysvětleno”, že funkce vedoucího dne je samotná za odměnu. Včetně noční pohotovosti. Ano, pokud se vedoucím dne stanete ve správnou roční dobu, a práci neděláte úplně špatně, nějaké drobné přidání vás samozřejmě nemine, ale vzhledem k tomu, že až na naprosto výjimečné případy se přidává pouze plošně jednou ročně, je klidně možné, že začnete dělat vedoucího na jaře a během zimy odejdete, tak za sebou budete mít spoustu zodpovědnosti odpracované gratis pro firmu. A to se počítá. Nepoměr mezi specializací, skutečnou náplní práce a mzdou. Kdo někdy navštívil jednu z mnoha prodejen Decathlonu, jistě si nemohl nevšimnout, že je v něm několik rozličných oddělení. A náročnost práce na dílčích odděleních je dosti odlišná. Například člověk na oddělení fitness nebo turistiky ve většině pracovní doby, kdy se přímo nevěnuje zákazníkům, okrašluje regál, skládá trička a věší kalhoty na ramínka. Oproti tomu technik oddělení cyklistiky by měl umět seřídit kolo, které leckdy přijde ze skladu v katastrofálním stavu. Zároveň nese přinejmenším morální zodpovědnost za to, že se kupující na kole nezraní. K tomu všemu je takřka nenahraditelný, protože zatímco on může jít skládat trička na jiné oddělení, naopak to nejde. Nástupní mzda obou zaměstnanců? Totožná! Zkusíte proti tomu něco namítnout? Bude vám vysvětlena politika odměňování. Zkusíte to po pár měsících znovu? Bude vám vysvětlena opět. A znova a znova… dokud se třeba vysvětlujícímu nepodaří vymýt váš mozek. Ale že by se někdo zamyslel nad tím, že by sama politika odměňování mohla býti, zejména v kontextu doby, špatně a její vysvětlování nepomůže, toho bohdá nebude. Podobné záležitosti jsou leckdy ještě umocněny, pokud se jedná o člověka na vyšší pozici a tedy i s vyšší zodpovědností. Dále si zaslouží vyzdvihnout (a možná trošku souvisí s předešlým bodem) klasické rozdělení na rovné a rovnější. Například se plošně zavede v zásadě smysluplné pravidlo a tvrdí se, jak dalece bude po všech bez výjimky vyžadováno jeho dodržování. Realita však vezme rychle za své, když prakticky od počátku zavedení toto pravidlo pro určité lidi neplatí. Vše se odvíjí od toho, jak je kdo oblíbený. Další lahůdkou je takzvaný Teammate barometr - anonymní hodnocení spokojenosti v práci, které se koná na půlroční bázi. Tady je možné, že budu uvádět jak se věci mají pouze v kontextu jedné pobočky, protože patrně velmi záleží na přístupu vyššího vedení. Na naší pobočce je vždy velký tlak na to, aby každý vyplnil. Neustále se to připomíná s takovou vervou, až to působí, že najednou jdou základní priority stranou, dokud nevyplníme tento zázračný dotazník. Ale běda, když jej vyplníme negativně nebo dokonce si i dovolíme do něj vepsat anonymně negativní komentář. Ti, kdož si tyto neslýchanosti dovolí jsou pak označeni za anonymní rejpaly a zbabělce, kteří rýpou jen aby rýpali. Následně se v akčním plánu vysvětlí, že se udělal akční plán, vysvětlí se politika odměňování a ugriluje se maso, aby se prostému lidu zacpala ústa kusem žvance. Zanedlouho nás tento koloběh čeká nanovo, takže se opět těším, co přinese. Pokud jste mezi šťastlivci, kteří budou letos také vyplňovat, mám pro vás tip od jednoho vedoucího oddělení. Když nevíte, jakou odpověď vybrat, dejte určitě ano, ať nezkreslujete výsledky (;.