Zásilkovna s.r.o.

Začátek byl slibný. Práce mě bavila, dávala mi smysl a i finančně to bylo v pohodě. Měla jsem chuť makat a posouvat se dál. Jenže brzy jsem zjistila, že uvnitř firmy panuje totální chaos a vedení jednoho obchodního oddělení je naprosto nefunkční. Manažeři/manažerky se tam chovají jako ve školce – hádají se, pomlouvají, neustále si dávají klacky pod nohy a místo toho, aby vedli/y a podporovali/y tým, dělají z práce bojové pole. Je to směšné a frustrující zároveň. Oni/ony jsou ti/ty, kdo by měli/y táhnout firmu dopředu, ale místo toho ji svým chováním táhnou dolů. Komunikace prakticky neexistuje, každý si jede podle sebe a nikdo nemá odvahu nebo chuť se vzájemně podpořit. Člověk ani neví, jestli svou práci dělá dobře, protože pochvala tam prostě neexistuje. Zpětná vazba znamená jen kritiku nebo hledání viníka, když se něco nepovede. Sebereflexe ze strany vedení? Žádná. Postupně jsem se cítila jako stroj na plnění čísel. Lidé v týmu už pro firmu nebyli osobnosti, ale jen čísla v tabulkách. Kdo měl vlastní názor, byl problém. Atmosféra byla dusná, plná strachu, pomluv a neustálého tlaku na výkon. Výdělky šly dolů, nároky nahoru. Odejít pro mě nebylo vůbec těžké – naopak, byla jsem za to ráda. Tohle prostředí mě vysávalo a poškozovalo. Zásilkovna má obrovský potenciál, ale dokud tam budou takoví/é nekompetentní manažeři/manažerky, kteří/které se chovají jak školáci/školačky, a nedokážou vést tým s respektem a profesionalitou, bude to místo, kde dobří lidi rychle odejdou.