Fond dalšího vzdělávání

Rozmanitost práce jsem již popsala výše. Člověk musel být jak při výuce, tak během poradenství neustále ve střehu, přemýšlet a reagovat, často improvizovat, přizpůsobovat se aktuálním požadavkům účastníků kurzů, reagovat na jejich zkušenosti, atd. Zdůrazňuji, že toto jsou zkušenosti externí lektorky a poradkyně, která na projektu dlouhodobě spolupracovala. Zaměstnanci Fondu přímo v Praze to zajisté měli jinak - vypracovávali projekty, což je náročná koncepční a metodická práce. Ale vztahy mezi nimi, úroveň organizace a řízení - to i mi v terénu jsme viděli, že to není zcela v pořádku.

Hodně to záleží na projektu, pro který pracujete. Já jsem byla aktivní jako lektorka a poradkyně pro klienty v oblasti uplatnění na trhu práce, měkkých dovedností, finanční gramotnosti a občanské gramotnosti. Ta obrovská výhra pro můj další rozvoj byla v tom, že projekt byl velmi dobře odborně postaven - kvalitní studijní materiály, ale hlavně - učili jsme vždy v tandemu - tedy na 1 kurs 2 lektoři. A to byl ten největší přínos. Každý z nás lektorů měl jiné vzdělání a praxi, osobní a pracovní zkušenosti. Takže pracovat s novým kolegou znamenalo nejen dívat se, jak pracuje s klienty, ale i hltat jeho znalosti a zkušenosti, které jste dosud nevěděli. Samozřejmě mnohé věci jsme vzájemně konzultovali, upozorňovali jsme se vzájemně na zdroje, atd. A mnozí kolegové. zvláště ti mladší, se také učili ode mě a oceňovali mé zkušenosti..... Další možnost učit se byla samozřejmě od klientů v kurzech - v první řadě jsme se museli naučit lektorsky zvládnout věkově, kvalifikačně a zkušenostně velmi nesourodé skupiny a navíc jsme před začátkem kurzu vůbec nevěděli, jací lidé tam budou. Takže to bylo opravdu velké dobrodružství, zvláště když ti lidé měli zpočátku velmi negativní motivaci - kurz jim byl uložen jako povinnost. A ke konci kurzu to byly většinou velmi stmelené skupiny, seznámili se, někteří chtěli další kurzy s námi, atd. Poznala jsem opravdu velmi mnoho klientů, každý byl samozřejmě individualitou s různou životní a pracovní historií a velkou výzvou bylo, najít si ke každému z nich cestu, porozumět jim, pochopit je a poradit jim. A když se to dařilo, lidé na mě pozitivně reagovali a děkovali mi za moji práci a hlavně, když jsem viděla, že se díky naší práci posunuli dál.........tak to byl ten nejkrásnější pocit pro člověka, který pracuje s lidmi celý život a vidí, že to má smysl. Hodnocení klientů z jednotlivých kurzů jsem si proto nechávala zpracovávat zcela neformálně - a lidé na to slyšeli a spontánně se vyjadřovali. Když si chci udělat krásnou chvilku - tak si to pročítám a cítím, že moje práce nebyla zbytečná............